Cukr se od prvopočátků po dobu více než 2000 let vyráběl výlučně z cukrové třtiny. Za původní vlast cukrové třtiny se považuje Nová Guinea, odkud se tato nenáročná rostlina dostala po obchodních cestách do oblastí jihovýchodní a jižní Asie. Její odřezky vyplavené mořem se snadno uchytávali na pobřeží s příznivou subtropickou a tropickou klimatem.
Cukrová třtina byla, podle prvních záznamů pocházejících z Indie, už v 6. st. před naším letopočtem využívaná pro svou sladkou chuť. Lidé ji nejprve žvýkají jako cukrovinku nebo afrodisiakum, případně z rostliny vytlačovaly sladkou šťávu. Poprvé rafinovaná byla cukrová třtina pravděpodobně v Indii, ve 4. st. před n. l. – v indoárijské jazyky sanskrt byl krystalizovaný cukr nazýván Sarkar (což znamená štěrk). V různých obměnách se toto pojmenování rozšířilo do mnoha hlavních jazyků světa. Macinnis (2002) uvádí i jinou verzi původu výroby cukru a to, že začala na ostrově Jáva. Mezi Indií a Javou tehdy vedli intenzivní obchodní vztahy a s ohledem na dostatečné technologické znalosti tamní společnosti je možné, že jávský lepkavý melasový cukr v Indii už jen zdokonalili krystalická a jeho výrobu rozšířili.