Zdá se, že si to myslí bývalý britský ministr obrany Sir Gerald Howarth, když přesně toto tvrzení používá k ospravedlnění bot NATO na Ukrajině.

FORMER DEFENSE MINISTER OF UK SAYS NATO FORCES MAY NEED TO FACE RUSSIA ON THE GROUND pic.twitter.com/7LJ3Nksniq

— The_Real_Fly (@The_Real_Fly) January 31, 2023

Je třeba poznamenat, že  velké procento  amerického obyvatelstva a většina Evropy nemá vůbec žádný zájem o zapojení se s Ruskem a možná jeho spojenci v celé válce,  ale zdá se, že establishment má v úmyslu tento problém vynutit. Dodávka tanků NATO a možnost raket delšího doletu nepochybně vyvolá širší reakci Ruska, kterou pak NATO využije jako důvod k další eskalaci.

Howarth přinejmenším připouští to, co mnozí v alternativních médiích již nějakou dobu říkají – že ukrajinské snahy se zastavily bez další podpory jednotek NATO. Dodávky peněz a zbraní nejsou ničím jiným než zastávkou; války vyhrávají muži.

Bývalý ministr naznačuje, že Ukrajina je v podstatě příliš velká na to, aby selhala, a že NATO nemůže dovolit Rusku, aby v regionu zvítězilo, jinak budou povzbuzeni k úderu na další blízké země. Neexistuje žádný důkaz na podporu tohoto argumentu, ale je jasné, že mluvící hlavy NATO se zoufale snaží vyburcovat nějaký druh veřejného zápalu.

Jsou západní občané ochotni bojovat a umírat za Ukrajinu? Je to vysoce nepravděpodobné. 

Pár dní před 80. výročím začátku druhé světové války se v Polsku znovu ozývaly výzvy k německým reparacím. Podle dosud nezveřejněné zprávy parlamentní komise se toto číslo pohybuje kolem 850 miliard amerických dolarů (766 miliard eur).

Pár dní před 80. výročím začátku druhé světové války se v Polsku znovu ozývaly výzvy k německým reparacím. Podle dosud nezveřejněné zprávy parlamentní komise se toto číslo pohybuje kolem 850 miliard amerických dolarů (766 miliard eur). Tato suma by byla stále vyšší než číslo, které loni uvedl člen vládnoucí PiS Arkardius Mularczyk. Zástupce Sejmu pro otázku reparací tehdy hovořil o 690 miliardách eur.

Že ustoupit od takových požadavků nepřipadá v úvahu, ve středu potvrdil i premiér Mateusz Morawiecki. „Polsko dodnes nedostalo od Německa adekvátní odškodnění za zvěrstva druhé světové války,“ řekl Morawiecki novinám mediální skupiny Funke. Země ztratila ve druhé světové válce šest milionů lidí – „mnohem více než jiné země, které obdržely rozsáhlé reparace. To není fér. Tak to nemůže zůstat.“

Berlín vidí požadavky vypořádané smlouvou dva plus čtyři

Morawiecki však částku neuvedl. „Budeme vážně určovat částku, kterou požadujeme,“ zdůraznil. Morawiecki neakceptuje námitku, že Polsko se již v roce 1953 zřeklo reparačních plateb. „To byla smlouva mezi Polskem a NDR, kterou neuznáváme.“ Kromě smlouvy s NDR však Polsko své odstoupení potvrdilo i ve smlouvě o normalizaci vztahů se Spolkovou republikou z roku 1970.

Berlín rovněž zastává názor , že tato otázka byla vyřešena dohodou dva plus čtyři z roku 1990 . Polský ministr zahraničí Jacek Czaputowicz naopak věří, že německá vláda ustoupí . „Věc je často prezentována jako konflikt, ale mám dojem, že německá strana je našim požadavkům docela otevřená,“ řekl v únoru Czaputowicz.

Zdroj: https://jungefreiheit.de/politik/ausland/2019/zweiter-weltkrieg-polen-fordert-hunderte-milliarden-an-reparationen/

BOSAL TRADE s.r.o.
IČO: 28928610
Z. KAPITÁL: 200 000 Kč
SCHRÁNKA: rrdhyvf
ADRESA: Holečkova 386/11, Smíchov, 150 00 Praha
Datum vzniku a zápisu
8. červenec 2009
Spisová značka C 153708/MSPH Městský soud v Praze
Obchodní firma BOSAL TRADE s.r.o.
Sídlo Holečkova 386/11, 150 00 Praha
Identifikační číslo
28928610

Právní forma
Společnost s r.o.
Předmět činnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor
Statutární orgán
Jednatel
Svitlana Moroz
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Roman Kryzhanivskyy
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Volha Turanok
Běloruská republika
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Lyubov Pankiv
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Maryana Gryniv
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Oleksandr Stegniuk
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Tetyana Feshchak
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Petro Shoponyak
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Svitlana Shtanenko
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Taras Seniv
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Petro Zinych
Ukrajina
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Jednatel
Andrei Daniliuc
Moldavská republika
Den vzniku funkce: 8. červenec 2009
Způsob jednání
Jednatel je oprávněn jednat jménem společnosti samostatně.
Společníci
Společník
Svitlana Moroz
Ukrajina
Podíl: Vklad: 100 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 50.00 %
Společník
Roman Kryzhanivskyy
Ukrajina
Podíl: Vklad: 100 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 50.00 %
Základní kapitál 200 000,-Kč

BETTER GROUP s.r.o.
IČO: 28544196
Z. KAPITÁL: 200 000 Kč
SCHRÁNKA: bkkrimf
ADRESA: Praha 5 Smíchov, Holečkova 386/11
Datum vzniku a zápisu
9. březen 2009
Spisová značka C 149224/MSPH Městský soud v Praze
Obchodní firma BETTER GROUP s.r.o.
Sídlo Holečkova 386, Smíchov, 150 00 Praha
Identifikační číslo 28544196

Právní forma
Společnost s r.o.
Předmět podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor
Statutární orgán
Jednatel
Volodymyr Dubrovnyy
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Mykhaylo Matkivskyy
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Mykola Semets
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Ivan Kucher
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Anatolii Skitsko
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Galyna Skitsko
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Volodymyr Tkachyshyn
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Mykola Kozachok
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Vasyl Lapkiv
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Andriy Fedak
okres Mělník
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Volodymyr Popadyn
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Mariya Vorokhta
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Mariya Kravchuk
Hradec Králové
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Andrii Tsiapura
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Jednatel
Vasyl Tsiapura
Praha
Den vzniku funkce: 9. březen 2009
Způsob jednání
Jednatelé jednají jménem společnosti společně.
Společníci
Společník
Mykola Semets
Ukrajina
Podíl: Vklad: 40 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 20.00 %
Společník
Ivan Kucher
Ukrajina
Podíl: Vklad: 40 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 20.00 %
Společník
Anatolii Skitsko
Ukrajina
Podíl: Vklad: 40 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 20.00 %
Společník
Volodymyr Dubrovnyy
Ukrajina
Podíl: Vklad: 40 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 20.00 %
Společník
Mykhaylo Matkivskyy
Ukrajina
Podíl: Vklad: 40 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 20.00 %
Základní kapitál 200 000,-Kč

Auto Express Logistika s.r.o.
IČO: 01780051
Z. KAPITÁL: 100 000 Kč
SCHRÁNKA: scv7ca6
DIČ (DPH): CZ01780051, Detail plátce DPH
ADRESA: Vlastina 850/36, Ruzyně, 161 00 Praha
Datum vzniku a zápisu
28. listopad 2016
Spisová značka C 266745/MSPH Městský soud v Praze
Obchodní firma Auto Express Logistika s.r.o.
Sídlo Vlastina 850/36, Ruzyně, 161 00 Praha

Identifikační číslo 01780051
Právní forma Společnost s r.o.
Předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona
Statutární orgán
Jednatel
MYROSLAV POPOVYCH
Ukrajina
Den vzniku funkce: 28. listopad 2016
Jednatel
TETYANA POPOVICS
Praha
Den vzniku funkce: 27. červen 2018
Počet členů
2
Způsob jednání
Každý jednatel je oprávněn zastupovat společnost samostatně.
Společníci
Společník
MYROSLAV POPOVYCH
Ukrajina
Podíl: Vklad: 50 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 50.00 %
Druh podílu: základní
Společník
TETYANA POPOVICS
Praha
Podíl: Vklad: 50 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 50.00 %
Druh podílu: základní
Základní kapitál 100 000,-Kč

Vytvářeli spojenectví s ministerstvem zdravotnictví, národním protikorupčním úřadem a největší světovou mezivládní bezpečnostní organizací a vyhráli rozhodnutí Ústavního soudu, které stanovilo rozsáhlou reformu zákonů o duševním zdraví na Ukrajině.

„Když jsme si uvědomili, že lži psychiatrie jsou neuvěřitelné, sami jsme viděli, že je naší povinností ukázat, co se děje právě teď v moderní společnosti. … Jakmile ostatní lidé pochopili pravdu o psychiatrii, okamžitě nám začali pomáhat.“ A potom nás nic nemůže zastavit! “

Od roku 2103 bojují Anton Batalin a Anastasia Vilinskaya na Ukrajině s psychiatrickým násilím a vystavují praxi nucení lidí v psychiatrických zařízeních k zisku. Jejich práce vedla ke zvýšené právní ochraně všech Ukrajinců.

CCHR byla založena v roce 1969. Byl založen Scientologickou církví International a profesorem psychiatrie v důchodu, Dr. Thomasem Szaszem. Od té doby byly zdokumentovány tisíce případů na celém světě, což dokazuje, že psychiatrické drogy a násilné metody psychiatrického vlivu na člověka vedou pod rouškou léčby ke skutečnému šílenství a vyvolávají násilí.

Byly zachráněny miliony životů a bezpočet lidí uniklo nesmyslnému násilí. Týmy CCHR dnes působí ve 34 zemích na všech kontinentech.

Na Ukrajině je v době zásadních změn téma lidských práv v oblasti duševního zdraví naléhavější než kdy jindy. To platí pro každého občana, a zejména pro ty, kteří slouží v ozbrojených silách. CCHR Ukrajiny aktivně spolupracuje s lékaři, právníky, zákonodárnými orgány, veřejnými organizacemi a jednotlivci a pomáhá zajistit bezpečnost lidí v oblasti duševního zdraví.

Pokud čelíte porušování práv, donucení, násilí, podvodu nebo krutosti v psychiatrii vy, vaši blízcí nebo známí, oznamte to občanské komisi pro lidská práva
tel. +38 (066) 803 5583
tel. +38 (067) 465-3305
info ( @) cchr.org.ua

Anton Batalin a Anastasiia Vilinskaya, že odhalují tato zvěrstva, která se maskují jako léčba, s cílem zabránit pokračování těchto událostí. Jejich obhajoba vedla k dosažení větší právní ochrany a rozšíření práv pacientů pro všechny Ukrajince.

O ANTON BATALINU
Anton Batalin, je rodák sovětského Ruska a ukrajinský občan, který ztratil svojí matku v důsledku psychiatrickému zneužívání. Poté, co objevil Občanskou komisi pro lidská práva (CCHR), která se zavázala vyšetřovat a odhalovat porušování lidských práv v oblasti duševního zdraví, si uvědomil, že tragédie případu jeho matky nebyla izolovaným případem, ale jedním z mnoha které se udály na Ukrajině. Ve spolupráci s Anastasiií založil ukrajinskou pobočku CCHR, aby zpochybnili psychiatrii odpovědnou za závažné porušování lidských práv. Vysíláním skrytých kamerových záběrů v národní televizi Anton a Anastasiia upozornily celý národ na zločiny spáchané za zavřenými dveřmi psychiatrických ústavů a ​​staly se dílčím krokem odkrývajícím korupce v tomto lékařském oboru.

Anton Batalin je výkonným ředitelem CCHR Ukraine.

O ANASTASIII VILINSKAYA
Anastasiia Vilinskaya se narodila na Ukrajině, a byla svědkem kolapsu Sovětského svazu a následné degradace jejích krajanů. S cílem ukončit průmysl,  který na pacientech vytváří finanční zisk a páchá zločiny ve jménu uzdravení, neúnavně pracuje na zvyšování povědomí o nekontrolovatelné korupci v psychiatrickém průmyslu.

Anastasiia Vilinskaya v současné době zastává funkci prezidentky CCHR Ukraine.

Občanská komise pro lidská práva (CCHR) je nevládní organizace vytvořená za účelem ochrany lidských práv v oblasti duševního zdraví. Z iniciativy a s pomocí CCHR po celém světě bylo přijato téměř 200 zákonů, jejichž cílem je chránit lidi před krutými a život ohrožujícími praktikami psychiatrie, aby se uskutečnilo lidské právo na:

• • spolehlivé informace o psychiatrické diagnóze a právu s ní souhlasit či nezakládat se na lékařském pohledu
  • právo na alternativní diagnostiku a metody léčby nebo právo odmítnout je, pokud je považuje za škodlivé
  • právo na vědomí možných nebezpečných důsledků jakéhokoli psychiatrického ošetření.

CCHR Ukrajiny je nezisková a nenáboženská organizace, která nedodržuje žádné konkrétní politické názory nebo strany, ale pracuje výhradně na vymýcení zneužívání v psychiatrii, zavádí ji do rámce zákona a chrání práva pacientů. Abychom toho dosáhli, spolupracujeme s právníky, vládními úředníky, zákonodárnými sbory a soudy, dalšími organizacemi zabývajícími se lidskými právy, obchodníky, vychovateli, umělci a náboženstvími, novináři a lékaři.

Často se nás ptáme, zda se CCHR domnívá, že by nikdo neměl dostávat žádnou psychiatrickou léčbu, včetně užívání psychotropních drog nebo antipsychotik. To není přesně otázka, na kterou tyto stránky odpovídají. Diskutuje o názorech a předpokladech, ale poskytuje spolehlivé informace o tom, co se psychiatři chtějí skrýt na podporu zájmů psychofarmakologického průmyslu.

Mimořádné aktivity vyvíjí v tomto směru Ultranacionalistická strana Svoboda. Její představitel Vasil Sidorok nedávno prohlásil: „Naší svatou povinností je úspěšně završit věc příslušníků divize Halič a nastolit v ukrajinském státě ukrajinský pořádek a spravedlnost.“

V Ivanofrankovsku prosadily poslanci městské rady za Svobodu zvýšení měsíčního příplatku k důchodům veteránům esesácké divize na 500 hřiven. Podobné příplatky už vyplácejí bývalým esesákům ve Lvově av Ternopolu, což jsou další centra někdejší východní Haliče.

Ukrajinští ultranacionalisté však žádají, aby „vlasteneckým esesákům“ vzdávali hold i ústřední státní orgány – nejen regionální – jak již stalo v Pobaltí. Tvrdí, že vojáci 14. granátnické divize SS Galizien (1. ukrajinské) bojovaly přece proti „největšímu nepříteli evropských národů – moskevskému bolševismu“.

O tom, že bojovali po boku hitlerovských hrdlořezů, že na Slovensku jejich německé velení nasadilo do první linie proti zdejším antifašistům a že mají na svědomí i životy nevinných civilistů, oslavné projevy vytrvale mlčí.

Nebo fakta o tom popírají jak údajné výmysly nepřející …

Hitler jim měl dát svobodu

Zeptali jsme se historika Stanislava Mičev, ředitele Muzea SNP, co si o tom všem myslí. „Pro nás je každý spojenec nacistického Německa nepřijatelný,“ odpovídá. „Není co přehodnocovat, výsledky historického výzkumu hovoří jasnou řečí: divize Halič se výrazně podílela na potlačování Slovenského národního povstání, přičemž její příslušníci se dopouštěli teroru a represálií včetně vražd, vypalování vesnic a osad.“

Pro současníka je však těžko pochopit, jak se sem před 68 lety dostali ukrajinští vojáci, vždyť jejich země byla tehdy také okupována německými jednotkami. A v slovenská horách nebylo v té době ničím zvláštním setkat partyzána ukrajinské národnosti. Bojovali tedy i proti svým?

Věc si žádá bližší vysvětlení. Němečtí fašisté našli ve všech okupovaných zemích „Quisling“, lidí ochotných s nimi kolaboruje. Často na jejich vlastní žádost zakládali ozbrojené jednotky z tamních dobrovolníků, podřízené německému velení, které se pak účastnili po boku wehrmachtu tažení na východní frontě.

V nacistické propagandě se okamžitě zúročila zejména účast příslušníků slovanských národů v takových jednotkách. Vždyť nacisté pouze podpořily jejich boj za státní samostatnost a proti nadvládě bolševiků z Moskvy, však ano! Hitlerovy plány na zotročení nebo poněmčeným těchto národů po ovládnutí „východního prostoru“ Třetí říší zůstávaly zatím v tajnosti.

Zvláštní kapitolu tohoto Letopisům představuje vznik a působení cizineckých divizí zbraní SS. I v tomto případě šlo o elitní oddíly, považované za prodlouženou ruku nacistické strany a „osobní stráž“ Adolfa Hitlera. Jednotky měli kromě obvyklých vojenských i speciální úkoly, proto těžiště jejich formování spočívalo na výběru, a nikoli náboru.

I divize SS Halič vznikala v dubnu až červnu 1943 s Hitlerovým souhlasem a na základě přímého rozkazu Heinricha Himmlera. Překvapivě se však do ní přihlásilo až 80 tisíc dobrovolníků, převážně Ukrajinců řeckokatolického vyznání z oblasti Haliče.

Historici to připisují úspěšné agitaci, která vstup do divize vysvětlovala jako první krok k založení samostatné Ukrajiny.
Z přihlášených vybrali asi 14 tisíc vojáků pro zamýšlenou pěší divizi. Z ostatních vytvořili několik policejních pluků, které nasadili do protipartyzánských akcí na ukrajinském či polském území.

V samotné divizi SS Galizien byly důstojníky a poddůstojníky většinou volksdeutsche z Haliče a Podkarpatské Rusi. Všechny významnější posty zastávali Němci.

I prvním velitelem divize byl Němec, brigadeführer SS a generálmajor Walter Schimann. Po něm převzal žezlo muž stejných hodností Fritz Freitag, který velel divizi až do 15. listopadu 1944.

Po téměř ročním výcviku (částečně probíhal iv českém Benešově) divizi nasadili na východní frontu. Křest ohněm však pro ni dopadl katastrofální. V červenci 1944 se dostala při ukrajinských městech Brody a Ternopil do obklíčení jednotkami Rudé armády, z něhož se podařilo probít jen asi 3 tisíc mužem.

Divizi museli stáhnout z fronty a pak několik týdnů ji Němci reorganizaci a doplňovaly především náhradním výcvikovým granátnické plukem a absolventy poddůstojnický kurzů.

Konečně 22. září 1944 vydalo Hlavní velitelství úřadu SS rozkaz přesunout obnovenou divizi na Slovensko.

Obsazovali Banskou Bystrici

Třeba vari připomenout, že v té době už tři týdny trvalo národní povstání a svobodné povstalecké území jen těžko odolávalo přesile okupačních německých vojsk.

V ukrajinštině vyšly vzpomínky majora Wolfa-Dietricha Heike, bývalého důstojníka divize SS Galizien, který popisuje její působení na Slovensku víceméně než selanku.

„Povstání inspirované bolševiky a podporované málopočetných nacionalisty bylo od samého počátku odsouzeny k neúspěchu,“ píše Heike. „Základním úkolem naší divize byla ochrana železniční tratě Ružomberok – Žilina, která měla strategický význam.“

Vztahy příslušníků Galizien a místního obyvatelstva prý byly přímo ukázkově dobré. „Zřejmě i díky společnému slovanskému původu a podobnosti jazyků,“ dodává.

Autor se však jen okrajově zmiňuje o bojových skupinách divize Wildner a Wittenmayer, které se zúčastnili i na závěrečné ofenzívě proti povstalcům a na navazujících protipartyzánské akcích v horách.

Podle zjištění Karola Fremala, profesora dějin na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici, skupinu Wildner tvořilo 900 vojáků a důstojníků. Sestávala ze tří pěších rot, z jedné těžké roty vyzbrojené kulomety a granátomety i z čety lehkého dělostřelectva. Skupině velel obersturbannführer Karol Wildner, který dříve než karpatský Němec sloužil v hodnosti vyššího důstojníka v české armádě.

Pohřeb příslušníka divize SS Galizien v lietavská lúčka, leden 1945. Autor: archiv
I podle vojenských historiků se Kampfgruppe Wildner vyznačovala vysokou pohyblivostí a kvalitními automatickými zbraněmi. Spolu s bojovou skupinou SS Schill (ta však nepatřila do divize Halič) obsadila Zvolen a mezi prvními vstoupila do Banské Bystrice. Zúčastnila se i na vojenské přehlídce na tamním náměstí 30. října 1944, kde vítězů pozdravil sám prezident Jozef Tiso.

Další bojová skupina Ukrajinců, které velel SS-Sturmbannführer Fridrich Wittenmayer měla 1¤300 vojáků a důstojníků (tři zesílené prapory). Její jednotky například v polovině října 1944 „čistili od povstalců prostor v okolí Liptovská Porúbka a Kráľovy Lhůty“ (podle hlášení velitele).

Jako takové „čištění“ v praxi vypadalo, ukazují zjištění dalšího slovenského historika Jana Stanislava.

Muslimové to nebyly. ani Němci

Komando z Wittenmayerovej skupiny se s největší pravděpodobností podepsalo 30. října 1944 pod vypálení obce Kvačany (severozápadně od Liptovského Mikuláše). Její obyvatelstvo obvinili z podpory partyzánů. Během přímé dělostřelecké palby na vesnici zcela shořelo 11 domů, zahynuli tři občané a více byli zraněni.

Heike ve svých pamětech uvádí, že Haličanom se připisují činy, kterých se dopustili jiné jednotky. Jmenuje brigádu SS Dirlewagner, složenou z trestných rot a vedenou neschopným velitelem. A pak, postižení lidé si prý mohli splést ukrajinských esesáků s muži z muslimského pluku SS, kterému velel jistý Harun Al-Rašíd.

Postižení však slyšeli slovanskou řeč, ne německou či arabskou …

V neprospěch svědectví Heiko říká také případ v další liptovské obci Smrečany, kde se hned 28. října 1944 na místě činu ukázalo, že ho má na svědomí trestná výprava skupiny Wittenmayer.

Výprava následovala tři dny po popravě německého dělostřelci partyzány ze Žiarské doliny. Haličania obklíčili obec a začali na ni pálit z děl a minometů. Potom do Smrečian vnikli spolu s příslušníky pohotovostního oddílu HG z Piešťan. Chtěli popravit každého desátého muže, ale přivolaným zástupcem okresního úřadu v Liptovském Mikuláš se je podařilo od záměru odradit.

Při ostřelování obce však již zahynuli čtyři lidé včetně půlročního chlapce, sedm byli zraněni. Sedmnáct domů shořelo do tla, další byly poškozeny.

Ještě předtím řádili „protiteroristické“ komanda Haliče na Kysucích. V Plešivá, Radôstka, Staré Bystrici či v osadě Ústredie zůstaly po nich zastřeleni civilisté a spáleništi.

Po potlačení Povstání divize prošla další reorganizací. Vytvořila tři samostatné bojové skupiny, které pak bojovaly proti osvobozenecké vojska sovětské a rumunské armády.

Koncem ledna 1945 divizi přemístili do dolního Štýrska, aby se později zúčastnila bojích proti jugoslávským partyzánům na území dnešního Slovinska.

O dva měsíce později přijala nový název – 1. divize Ukrajinské národní armády a už pod ukrajinským velením ustoupila do britské okupační zóny. Na hranicích Itálie a Rakouska se vzdala Britům.

Většina jejích příslušníků měla štěstí. Pocházeli totiž z té části Ukrajiny, která před zahájením druhé světové války nepatřila ještě SSSR, ale Polsku. Proto na rozdíl od vlasovci nepodléhaly násilnému vydání sovětské straně. Jako polští občané po válce emigrovali do Velké Británie, USA a Argentiny.

Mimochodem, mnozí Slováci si Haličanov dlouho mýlili právě s vlasovci …

A žijí si dále, pokud nezemřeli

Před deseti lety se z podnětu Gevilla Jänner, člena Sněmovny lordů, začalo vyšetřování kauzy bývalých ukrajinských esesáků na Britských ostrovech. Údajně jich tam tehdy žilo ještě 1 200.

Tamní televizní stanice ITV odvysílala předtím dokument, podle něhož by se měla divize SS Galizien – a policejní pluky SS, které vznikly jako vedlejší produkty při jejím formování – zodpovídat za několik masakry v Polsku, na Slovensku a ve Slovinsku.

Je zřejmé, že na masakru v Hutě Pienackej, kde zahynulo okolo 800 Poláků a Židů, se mohly podílet jedině Ukrajinci z policejního pluku, a nikoli samotné divize, protože tragédie se stala ještě v únoru 1944. Mnozí policisté však doplňovaly divizi v rámci její reorganizace po neúspěšném boji s jednotkami Rudé armády a nyní by někteří mohli ještě žít ve Velké Británii …

Vyšetřování však šlo do ztracena. Jak prohlásil později zástupce Wiesenthalova střediska ve Vídni, právě v případě Velké Británie je pátrání po válečných zločincích, natož jejich vydání do zahraničí, mimořádně složité.