Na našich kanálech sociálních sítí prakticky každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. A jednou za měsíc na webu publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za předchozí měsíc. Dnes šesté pokračování s výběrem za listopad.

U nás v SOSP

Dostal se nám do ruky pracovní návrh zákona o dezinformacích, přesněji „o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnost online“ z dílny Ministerstva vnitra a je to čtení jak z Orwellova románu. Obrátili jsme se na tři vysoké představitele ODS a všichni se shodli, že návrh zákona od Ministerstva vnitra nemají k dispozici, nijak se na něm nepodílejí a ani nepovažují tuto aktivitu za vítanou. Návrh vznikl za zavřenými dveřmi a byl konzultován jen se zástupci bezpečnostních složek a státního zastupitelství bez účasti odborné veřejnosti. S demokracií a svobodou slova neslučitelné pasáže uvádíme v textu.

Nemusíme se všichni shodnout na způsobu řešení energetické krize. Můžeme mít každý i rozdílné názory na migraci, klimatické změny nebo situaci na Ukrajině. Někdo může volit levici a jiný pravici, považovat se za liberála, socialistu nebo konzervativce. To vše je pro pluralitní demokracii přirozené a nemělo by nás to zneklidňovat. Na jedné věci bychom se však shodnout měli – pokud tedy chceme udržet svobodnou společnost. Na něčem, co lze nazvat nejmenším společným jmenovatelem společnosti.

Přes online formulář sběru cenzurních případů na sociálních sítích jste nám reportovali již 764 cenzurních zásahů. U většiny z nich je prokazatelné, že digitální platformy porušují vlastní pravidla, která si sama nastavila. Nové příklady – za sdílení zjištění německých výzkumníků ohledně anticovidových vakcín, za vtip o prezidentu Bidenovi, za upozornění, že meteorologové změnili v počasí barvy ze zelené na červenou, za muzejní artefakt ze 13. století…¨

Kupte si vánoční dárky z našeho e-shopu. Nabízíme kvalitní trička s několika originálními motivy v bílé a černé barvě, pěti velikostech a v pánském i dámském střihu. Podívejte se na ilustrační fotky i na to, jak vypadají na Danielu Vávrovi. Dále si můžete vybrat dvě skvělé knihy s věnováním autora nebo placky SOSP ve dvou velikostech. Podpořte nás a zabalte pod stromeček něco originálního.

Tomáš Lukavec si už léta zve k rozhovoru zajímavé hosty všech možných názorů (z posledních třeba pro kontrast Petr Robejšek nebo Mikuláš Minář) a jeho pozvání přijal i spoluzakladatel SOSP, Vlastimil Veselý. Poslechněte si rozhovor o stále užším koridoru pro svobodu slova.

Daniel Vávra vysvětluje, že se při obraně svobody projevu logicky zastáváme i těch, se kterými nemáme úplně shodné názory. Je s podivem, že tak základní věc není zřejmá v zemi, jejíž režisér proslavil příběh Larryho Flynta. Také o tom, proč nezaujímáme stanoviska ke všemu, co kdo kde hloupého řekl a proč nevoláme po jeho potrestání. A když někoho kritizujeme, nevoláme po jeho umlčení.

Ptáte se nás, zda aplikace BezDezinfa neporušuje svobodu projevu. To samozřejmě ne. Kdo by si však dobrovolně nechal nasadit ideologické brýle, které mu budou ukazovat falešný svět podle názorů toho, kdo brýle vyrábí, je slaboch a hlupák, který se svých práv vzdal. Svoje životní rozhodnutí o tom, s kým a jak komunikovat, by vložil do rukou cenzorů a kádrováků a nikdy by se nedozvěděl, co mu zamlčeli a koho skryli. Kdo by si nechal do svého mobilu nasadit černou skříňku, která mu bude sama cenzurovat informace, by zasloužil spíš lítost. Byl by to výraz nedospělosti, protože by tím přiznal, že není schopen sám posuzovat informace kolem sebe. Jiná otázka je, zda taková aplikace neporušuje pravidla soukromí a nevytváří riziko zneužití k šíření malware.

Dění v ČR

Výborný rozhovor s našimi partnery, Adamem Růžičkou a Janem Hořeňovským z Institut H21 o jejich žalobě na Ministerstvo obrany ve věci blokování webů. Ano, boj s „dezinformacemi“ slouží často jako zástěna před seriózní debatou o problémech, které by tento stát měl řešit a neřeší. A ještě se nám líbila charakteristika „black box governance“ jako styl vládnutí, kterého jsme svědky.

„EU předkládá jeden mediální zákon za druhým, zaštiťuje se v nich ochranou svobody projevu a svobody tisku, ale čím více jich bude, tím méně svobody zůstane. To platilo pro zákon o digitálních službách (DSA), který ukládá digitálním platformám povinnosti, které se již dlouho vztahují na všechny ostatní v EU, ale otevírá jim zadní vrátka velká jako vrata do stodoly. Ještě více to platí pro grandiózní „zákon o svobodě médií” označovaný jako “European Media Freedom Act“, který je koncipován jako nařízení, aby měla EU úplnou kontrolu… Evropská komise říká, že chce chránit média před členskými státy a dává je pod dohled superstátu EU. Ten druhý orgán – a to už dobře známe z jiných mediálních zákonů – dává digitálním platformám právo blokovat šíření obsahu i u legálních tiskových publikací, zdůrazňuje sice důležitost veřejnoprávního vysílání a jeho „dostatečné“ financování, ale nepochopil, co je to vlastně svobodný tisk a jak velký je jeho význam pro demokracii.“ Komentář Daniela Vávry.

„Z ústavních práv a jejich étosu máme trhací kalendář. Jsme na prahu totality. A zejména mladí lidé, kteří nezažili rétoriku socialistického kádrováka, tomu tleskají. Vždyť přeci ti „zlí“ nemají mít žádná práva (a o Ústavě slyšeli jenom v hodinách dějepisu)… A to zlo začíná právě tam, kde se těm, se kterými nesouhlasíme, upřou základní lidská práva… Jednou si naše děti budou v učebnicích číst, co se dnes děje a bude dít – a nebudou chápat „jak jenom to bylo možné“. Kde se vzala ta nenávist, zloba a pohrdání lidmi s jiným názorem? Kdo pochopí dnešní dobu, pochopí to, co se dělo koncem 30. let u nás i ve zbytku Evropy… Respektujme ústavní práva těch druhých (a zejména těch se kterými nesouhlasíme). Bez Ústavy nemáme stát a bez státu platí jediné právo – právo silnějšího.“

Facebook cíleně maže nejpopulárnější příspěvek profilu Vidlákovy Kydy, který neobsahuje žádný výrok porušující zákon. Kdo stojí za tímto cenzurním zásahem? Komu vadí protiválečný text?

Dění v Evropě

Naši britští partneři z The Free Speech Union porovnávali podmínky užívání platebních a crowdfunding platforem podle respektu ke svobodě slova. Výsledky jsou tristní. 4 ze 7 platforem získaly skóre 4/10 a nižší. Vyhověly jen Worldpay (8/10) a Stripe (7/10). Nedoporučují ani jednu crowdfunding platformu. Podrobnosti ve 20-tistránkové studii.

Firma Rumble, která byla založena v roce 2013 jako konkurence služby YouTube, odmítá požadavky francouzské vlády na blokování ruských zpravodajských zdrojů a pozastavuje své služby ve Francii.

Flagrantní ukázka toho, že cenzura soukromých digitálních platforem nevychází z jejich rozhodnutí, ale děje se pod politickým tlakem – bohužel i ze strany Evropské komise a americké vlády Joe Bidena (předchozí vláda Republikánů byla proti tomu). „Snaha EU ovlivnit Twitter je na hlavu a špatně hned ve dvou rovinách. První se týká takzvaných dezinformací a nenávistných projevů. Přesnější a méně pokrytecký název pro to je cenzura. Ta je téměř vždy špatně, kromě pár jasně definovaných a všeobecně přijímaných případů, jako je např. dětská pornografie. Svoboda slova je jedním z největších výdobytků klasického liberalismu. Každý dokáže najít projevy, které považuje za lživé, odpudivé a odsouzeníhodné. Zavedená svoboda projevu tak chrání hlavně nás samé pro případ, že by se moci ujala ta „druhá strana“… Že by zrovna EU dokázala nějak efektivně bojovat proti dezinformacím, když ve většině ostatních oblastí se chová jako slon v porcelánu, je také směšné.“

Na Slovensku je situace s omezováním svobody projevu bohužel ještě horší. „Vláda posúva do parlamentu zákon, ktorý vyzbrojuje tajné služby proti médiám natrvalo. NBÚ bude môcť blokovať „škodlivý obsah“, resp. vypnúť online médiá, platformy aj stránky a účty. Za škodlivý sa považuje taký obsah, ktorý môže ohroziť záujmy SR. Pôvodné časové obmedzenia teda padajú… NBÚ v dôvodovej správe k zákonu tvrdí, že za hybridnú hrozbu sa považuje aj „radikalizácia politickej diskusie vo verejnom priestore“ alebo „zásadné zvýšenie nedôvery a napätia medzi rôznymi skupinami osôb v spoločnosti“. Asi netreba dodávať, že tieto dve pravidlá by sa dnes dali použiť proti každému, kto má jasné – a tým aj kontroverzné – postoje… Pravidlá sa dajú pod bezpečnostnými zámienkami zneužiť na umlčanie tých, ktorí prinášajú informácie z druhej strany konfliktu. Výsledkom môže byť autocenzúra novinárov. Ignorovanie dôležitých tém… Poslanci by asi urobili najlepšie, keby si vyžiadali presnejšie nastavenie pravidiel, za akých je možné zarezať „nebezpečné médiá“. Aby nehrozilo, že prvou obeťou tohto zákona bude pravda.“

Dění v USA a jinde ve světě

„Sociální síť Twitter zrušila politiku, jejímž deklarovaným cílem bylo bojovat proti dezinformacím souvisejícím s nemocí covid-19 na její platformě… Podle zveřejněných statistik bylo v období od ledna 2020 do září 2022 pozastaveno více než 11 tisíc účtů za porušení pravidel pro dezinformace o covid-19 a odstraněno téměř 100 tisíc příspěvků porušujících tato pravidla. Podobná opatření používá Facebook, kterou vlastní Meta Platforms, a YouTube firmy Alphabet. Zde jsou opatření stále v platnosti.“

Vystoupení zástupkyně OSN pro globální komunikaci Melissy Flemingové na Světovém ekonomickém fóru (WEF) „neříká jen, že OSN cenzuruje projevy ke změně klimatu. Naznačuje, že OSN spolu s WEF cenzuruje mnoho vědeckých diskusí, například na téma COVID-19, a že OSN v současnosti vytváří nástroje k cenzurování VŠECH dezinformací, které považuje za neužitečné pro „stabilní, pokojný, harmonický a JEDNOTNÝ svět“ Flemingová uvádí, že „OSN a její partneři z WEF provádějí cílená školení, aby si vytvořili ovladatelné opoziční vědce, lékaře a influencery sociálních sítí, kteří jim budou pomáhat v jejich globálních propagandistických kampaních organizovaných přes partnerství s korporátními médii a velkými technologickými společnostmi.“

Bývalá tisková mluvčí Bílého domu Jen Psakiová se musí dostavit k soudu, aby podala výpověď pod přísahou ohledně možné spolupráce vlády s bigtech na cenzuře obsahu sociálních sítí.

„Americké federální úřady tlačí na sociální sítě, aby omezovaly některé druhy projevu. DHS se plánuje zaměřit na „nepřesné informace“ v tématech jako původ C19 a účinnost vakcín, rasová spravedlnost, stažení USA z Afghánistánu a americká podpora Ukrajině… Federální úředníci přímo komunikují se sociálními sítěmi a upozorňují je na údajně závadný obsah. Facebook zřídil speciální portál, do kterého se lze přihlásit pouze za pomoci amerického vládního e-mailu, kde agenti mohou rovnou označovat závadné příspěvky.„

„Twitter byl s CISA přímo personálně propojen. Členkou jeho poradního výboru pro kyberbezpečnost byla Vijaya Gaddeová, ex šéfka firemního oddělení pro právo, politiku a důvěryhodnost, což je eufemistické označení pro hlavní cenzorku. Musk ji okamžitě po koupi Twitteru vyhodil… Zástupci korporací jako Twitter, Facebook, Reddit, Discord, Wikipedie, Microsoft, LinkedIn a Verizon Media se před volbami v roce 2020 měsíčně scházeli se zástupci CISA, FBI a dalších federálních úřadů a řešili zacházení s dezinformacemi během voleb. Tyto schůzky dále pokračují… Vláda v podstatě vykonává nátlak na firmy, aby za ni hlídaly internet… DHS nikde přesně nedefinuje, co považuje za dezinformace. Navíc všeobecně přijímané pravdy se neustále mění… Soustavné konzultace a upozorňování ale také můžou působit jako nátlak.“

„Musk je liberál, ktorý väčšinu médií a sociálnych platforiem nahnal pred zrkadlo. A hneď im aj povedal, čo v ňom uvidia, keď prestanú klopiť zrak. Uvidia cenzorov a manipulátorov… Ukázal, ako to je s pojmom „liberál”. Za liberálov sa dlho označovali práve správcovia médií a online platforiem. Bol to pritom neuveriteľne trápny omyl. Lebo v skutočnosti sa z nich stal opak liberálov. V slobode – a špeciálne v slobode slova – vidia problém. A riešiť ho chcú cenzúrou. Vymazávaním tých, ktorých oni sami vyhlásia za „toxických“. Ich idey už dávno nie sú liberálne. Sú progresívne. A to je zásadný rozdiel. Liberál si ctí slobodu, polemiku, pestrosť, toleranciu, práva oponenta. Teda hodnoty, ktoré progresívec hodil do koša – v záujme veľkej prevýchovy spoločnosti pod vlajkou novej, progresívnej viery.“

„V skutočnosti tu nemáme spory o boj s dezinformátormi, ale niečo celkom iné. Spory o boj s manipulátormi. Novú politiku médií a sociálnych sietí definoval George Soros ešte za vlády Trumpa. Verejne vyzval na odchod Zuckerberga z Facebooku. Sorosovi sa nepáčilo, že firma nedostatočne reguluje (cenzuruje) používateľov. Naliehal na to, aby sa aj Facebook pridal k príkladu platforiem ako Youtube či Twitter, ktoré vzorne vymazávali údajný „toxický obsah“. Soros sa pritom nijako netajil motívom: cenzúra mediálneho obsahu bola podľa neho nevyhnutná na to, aby bol porazený Trump. A aby voľby vyhrali progresívci… Twitter, ako jeden z väčších hráčov, vybočuje z novej inkvizičnej politiky médií a sociálnych sietí. A progresívnym dozorcom ukazuje, že spravovanie verejného priestoru sa dá robiť aj inak. Liberálne. Muskova vzbura zákonite spustila alarm. Pretože uvoľňovanie obojkov a slobodné dýchanie môže byť nákazlivé.“

“Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.”
E. B. Hallová o přístupu Voltaira

Globální sociální sítě dnes představují hlavní fóra veřejné diskuse a jsou také významným fórem politickým. Jejich vliv na politickou soutěž a volební výsledky je srovnatelný s největšími tištěnými, rozhlasovými nebo TV médii. Vlastníci platforem mají na trhu prakticky monopolní pozici a nejsou politicky neutrální. Naopak, selektivní filtrací obsahu a blokací nepohodlných uživatelů systematicky porušují právo na svobodu projevu a ustanovení o nepřípustnosti cenzury, základní kameny ústavního pořádku ČR.

Absolutní moc nad nimi drží nadnárodní korporace s dominantní pozicí na trhu. Rovný přístup zde není garantován, jednotlivé názory nemají stejnou šanci být publikovány. Správu obsahu vykonávají podle neprůhledných, vágních a nekonzistentně aplikovaných pravidel. Zcela legitimní názory běžných uživatelů (již dávno nejde jen o kontroverzní „radikály“) odstraňují tyto firmy ze společenské diskuze bez možnosti se bránit. Cenzurují se už i prostá historická fakta. Transparentnost, které se v moderním světě nevyhne ani starosta malé obce, v případě těchto obřích korporací stát nevyžaduje.

Rozhovor s herním designérem a zakladatelem Společnosti pro obranu svobody projevu Danielem Vávrou

Cenzura ze strany soukromého kvazi-monopolu je stále cenzura

Je nepřijatelné, aby o tom, co je pravda nebo lež, rozhodovali špatně placení zaměstnanci z Filipín, kteří mnohdy ani neovládají příslušný jazyk a spoléhají na automatické překlady. Je nepřijatelné, aby anonymní studentský brigádník určoval, který politický názor je možné šířit, navíc podle neznámých instrukcí. Je možné mluvit o svobodném přístupu k informacím, demokratické politické soutěži a svobodě slova, jestliže nadnárodní korporace rozhodují, které příspěvky potlačí a které čtenářům úplně odfiltrují? Jestliže zasahují již i do obsahu soukromých zpráv a při vyhledávání upřednostňují vybrané politické kandidáty?

Pravidla, podle nichž zasahují platformy autorům do obsahu, jsou přitom velmi vágní a dokonce retroaktivně se mění dle momentální nálady v určitých kruzích společnosti. O účet tak může přijít kdokoliv, a to i za několik let starý příspěvek, který byl v době svého vzniku nekontroverzní.

Proč stát dovoluje nadnárodní korporaci to, co nesmí ani drobný soukromník?

Pokud přistoupíme na argument, že soukromá firma si může stanovit jakákoli pravidla diskriminující klienty pro jejich názory, dle stejné logiky by operátoři časem mohli chtít přerušovat hovory a blokovat zákazníky za obsah SMS zpráv. Budeme tolerovat odmítání zákazníků na základě pohlaví, náboženství, národnosti nebo barvy pleti? To by byla stejná diskriminace jako na základě názorů.

Na místě je proto otázka, kdy lze zákazníkovi odmítnout poskytnutí služby a jak se ten může bránit a uplatnit reklamaci, pokud provozovatel porušil svá vlastní pravidla. V nich se totiž nepíše o tom, že jsou povoleny jen některé politické názory. Vzniká tím i prostor pro korupci či zákulisní ovlivňování obsahu sociálních sítí ze strany různých subjektů včetně veřejnoprávních, kterým jsme žádnou cenzurní pravomoc nesvěřili. Staletí právního vývoje, při kterém se naši předkové snažili omezit moc vlád nad svobodou projevu a tisku, jsou možností takové tiché spolupráce ohrožena.

V sázce je demokracie

Jestliže nadnárodní gigant určuje, jaké informace se dostanou k uživatelům, může snadno ovlivnit volby tím, že bude systematicky potlačovat pozitivní zprávy a  upřednostňovat ty negativní o jednom kandidátovi, zatímco o druhém naopak. Podobně může preferovat vybrané politické strany či názorové proudy.

Jsme připraveni na situaci, když přestane zobrazovat příspěvky nebo zablokuje účty nepohodlných kandidátů a nahradí je příspěvky jejich konkurentů, k jejichž sledování se uživatel ani nepřihlásil? Jsme připraveni na to, že v den voleb vybídne vlastník či manažer sítě potenciální voliče jedné strany, aby šli volit, zatímco druhé od toho odradí? Vzhledem k nulové právní úpravě jde o zcela anonymní, netransparentní a utajované procesy a v nich zainteresované osoby, které mohou významně ovlivnit např. výsledky voleb.

Svoje zkušenosti s cenzurou sociálních sítí má již řada zahraničních i českých politiků, veřejných osobností i médií (např. právník Pavel Hasenkopf nebo Reflex). Mnozí si donedávna mysleli, že je to jen problém radikálů a podivínů a jich se netýká. Nyní vidíme, že se totéž děje světoznámým osobnostem, respektovaným intelektuálům, univerzitním profesorům a politickým kandidátům. Potlačování svobody projevu se tedy stává běžnou praxí.

Proto vyzýváme zákonodárce Parlamentu, vládu a prezidenta České republiky, jejichž povinností je chránit náš ústavní řád, aby

1. zahájili veřejnou debatu s účastí široké veřejnosti o tom, jak zabránit omezování svobody projevu na sociálních sítích, které již začíná deformovat politickou soutěž a fungování demokratických procesů,

2. bez zbytečného odkladu vytvořili parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly blokovány a příspěvky smazány, aby tyto zkušenosti mohly být využity pro následný zákonodárný proces,

3. po globálních platformách žádali formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR a s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení případů, kde mohl být porušen zákon.

Marian Kechlibar, Daniel Vávra, Vlastimil Veselý

Připojte svůj podpis na petice.com/stop-cenzure