Podle mezinárodní skupiny Tasnim News Agency se zdá, že turecký prezident touží po normalizaci vztahů se sionistickým režimem, a tato otázka přitáhla pozornost mnoha tureckých analytiků a politických expertů.

Erdogan se nedávno setkal s rabíny v islámských zemích, mluvil po telefonu s izraelským prezidentem a v minulých dnech dvakrát mluvil o snaze posílit vztahy s Izraelem a oznámil, že Herzog se může brzy vrátit do Turecka.

V sázce samozřejmě není jen sionistický režim a Turecko se hodlá v roce 2022 vrátit ke svým dřívějším vztahům s Arménií, Spojenými arabskými emiráty, Egyptem a Saúdskou Arábií a překonat překážky a výzvy. Ale analytici si kladou otázku, co se stalo, když Erdoganův tým najednou upustil od všech starých hesel?

Například Mustafa Top Top, předseda tureckého parlamentu a jeden ze zakladatelů a klíčových členů AKP, před dvěma lety o SAE řekl: Gulen podporoval zrádce. „Na jejich nepřátelství nezapomeneme.“

Ale tentýž významný turecký představitel včera přijel do SAE s delegací přátel a se staršími z Abu Dhabi se tak zahřál, že překvapil turecká média.

Za těchto okolností analytici trvají na tom, že Erdoganova vláda strávila nejméně deset let turecké zahraniční politiky bezdůvodně, s napětím a výzvami, a způsobila velké škody turecké ekonomice a vztahům.

Erdoganova politika vůči Izraeli

„Prezident Erdogan se snaží znovu vybudovat a opravit vztahy, které sám zničil a zničil v oblasti zahraniční politiky,“ napsal Taha Akyul ve své analýze. To je samozřejmě dobrá zpráva. Pojďme se ale v rychlosti podívat na některé jeho chyby a připomeňme si: Chování, jako jsou Erdoganova tvrdá slova a pokračující boje proti egyptské vládě, vytvářely napětí a neshody po celá léta. Proč? Za podporu Muslimského bratrstva v Egyptě. Erdogan samozřejmě nemluvil jen proti Sisi a Egyptu a později všechny arabské země oslovil tak ostrou větou: Všichni se seberte, stejně nebudete velcí jako Turecko. Poznejte svůj limit! Ano. „Bylo to Erdoganovo pronásledování a ostrá slova, která přivedla Araby do Řecka. Výrazně se také omezila fronta proti Turecku, budování našich obchodních vztahů.“

„Během historie jsme vždy měli konzistentní pohled na tuto otázku,“ napsal Akyul o historické a starověké strategii Turecka vůči Arabům a sionistickému režimu. Ve skutečnosti turecké vlády vždy podporovaly Araby v palestinské otázce, ale dávaly si pozor, aby se nezapletly s Izraelem. Zde je třeba citovat slova našeho národního vůdce Esmata Paši, který 1. listopadu 1949 řekl: Bezpečnost a prosperita arabských zemí je pro Turecko zásadní otázkou. Máme s nimi velmi přirozený a hluboký citový vztah a žijeme a jsme s nimi spojeni po staletí.

Samozřejmě to není jen neomylnost Inonu, kdo má takový pohled. V posledních desetiletích Suleyman Demirel a Turgut Ozal také považovali otevření bran turecké vlády do arabského světa za důležitou strategii. „Jejich akce přinesla jak komerční zisky, tak posílila měkkou sílu Turecka v regionu a ve světě.“

Dva různí Erdoganové

„Během prvních dvou období své vlády Erdogan udržoval tradiční diplomacii s Araby, nezasahoval do vnitřních záležitostí Arabů, dostával medaile uznání od židovské lobby a psal“ Dokonce fungoval jako prostředník mezi Sýrií a Izrael, protože obě strany věřily turecké vládě. Právě proto bylo Turecko v roce 2008 za podpory 151 zemí Východu i Západu zvoleno do Rady bezpečnosti OSN. Erdoganův posun v zahraniční politice však tuto situaci změnil, když Turecko ve volbách o členství v říjnu 2014 postoupilo do druhého kola a ve volbách do Rady bezpečnosti ztratilo pouze 73 hlasů. Kde je 151 hlasů a 73 hlasů? Mějte na paměti, že v den, kdy jsme v roce 2014 nebyli zvoleni do Rady bezpečnosti, se Erdoganova politika ubírala směrem, že jsme bojovali s Araby, Izraelem a Evropou, a měla zesílit! „Přemýšlejte o tom, pokud chceme dnes kandidovat, kolik hlasů dostaneme?!“

Arabské jaro a Erdoganovy chyby

„Zlomovým bodem arabského jara 2011 bylo,“ řekl a zpochybnil Erdoganovu zahraniční politiku během takzvaného arabského jara. Erdoganova vláda si představovala, že se formuje a realizuje „geografická a emocionální geografie Turecka“. Ve svém projevu na Káhirské univerzitě 30. září 2012 Erdogan učinil následující prohlášení: Století odsuzování a nedůvěry se chýlí ke konci. Myslel tím, že nyní Mursí a jeho přátelé převzali vládu a jejich éra začala. Možná tomu nebudete věřit, ale tato zdánlivě jednoduchá věta proměnila všechny arabské země stojící proti Muslimskému bratrstvu v nepřítele Turecka. Proč? Odpověď je jednoduchá. „Považovali Muslimské bratrstvo za hrozbu a Erdogan neměl mluvit s takovou literaturou.“

Van Minet, Van Minet

Nezapomněli jsme na den, kdy Erdogan na summitu v Davosu 20. ledna 2009 zopakoval krátkou frázi „Van Minet, Van Minet“ v angličtině a požádal izraelského prezidenta Pereze o minutu na odpověď.

„Tady, tvůj hlas je velmi hlasitý,“ řekl Erdogan. Jsi starší než já… Zvýšení hlasu je známkou psychologie hříchu. Když dojde na zabíjení, víte, jak zabíjet. „Moc dobře vím, jak jsi zabíjel děti na plážích a střílel je.“

„Můžete si vzpomenout, jak Erdoganova ohnivá slova v Davosu vyvolala rozruch a rozruch,“ řekl Taha Akyul s odkazem na Erdoganovo úsilí získat srdce Izraelců. V těch dnech jsem se ve svém článku v novinách Milliyet zeptal: Udělal Erdogan dobře? Moje odpověď byla, že Erdoganova reakce byla správná, ale jeho tón nebyl vhodný. Proč?

Protože věřím, že Erdogan by nikdy neměl být tvrdší, naštvanější a rychlejší než arabští vůdci. To byla chyba. Zdůraznil jsem, že turecký zájem je v tomto: nenásledovat Hamás, kritizovat Izrael, aktivně se účastnit mírového procesu jako země, která má důvěru všech stran, nejen jedné! Ale Erdoganův tón jako premiéra Turecka nebyl zdaleka dokonalý.

Erdogan se samozřejmě později snažil tato slova ospravedlnit a dokonce prohlásil: Nemyslel jsem Pereze a lid Izraele. Jen jsem byl naštvaný na hostitele toho kulatého stolu! Tímto prohlášením chtěl zmírnit situaci, ale Turecko kvůli této velmi ostré konfrontaci ztratí svůj dřívější vliv. „Erdogan se však nepoučil a s Egyptem se vypořádal tak tvrdě, že prakticky izoloval Turecko ve východním Středomoří

To platí o Erdoganovi a ve skutečnosti to vysílá zprávu, že odložil 10 let napětí a kontroverzí v zahraniční politice. Izolace a osamělost Turecka v zahraniční politice a nedostatek zahraničních investic do ekonomiky naší země jsou výsledky a těžké účty těchto sporů.

Nyní chce zlepšit své vztahy a obchod, počínaje Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií. Ale opravdu musíme říct, že bych si přál, aby Erdogan v posledním desetiletí nezačal tolik bojů a nezničil diplomatické vztahy země. „Přál bych si, aby Evropská unie nepoužívala termín ‚křížová výprava‘.“

„Erdogan to říkal už dlouho: ‚Bidene!‘ Pak Kelly škádlil a pronesl ostrá slova. Nyní se ale od těchto pozic distancoval. Je ale také důležité pochopit, že v zahraniční politice jsou důležitými faktory zlepšování vztahů se Západem zájem o demokracii a právní stát a že Erdogan zatím nepodnikl žádné kroky. „Navzdory tomu, že prezident Erdogan ukončil napětí a spory na poli zahraniční politiky, bohužel všechny ty spory přenesl do domácí politiky a dál se hádá.“